8. 5. 2016

Londýn 2015

Loni jsme se byli podívat v Londýně - kupodivu jsem v něm nikdy předtím nebyl. Londýn je z evropských měst poměrně drahý, v letních měsících se tam ale dá sehnat levné ubytování na studentských kolejích (třeba tady).

Takže pár nepříliš originálních postřehů z Londýna a několik tuctových fotek z kompaktu (inu, není nad zrcadlovku).


Aniž bychom propadli totálnímu nadšení, Londýn na nás zapůsobil jako příjemné město, kterému se vcelku daří skloubit staré s novým. Ve zvláštním kontrastu se tam na sebe často dívají naleštěná kancelářská budova a prastará katedrála. Nepřišlo nám to ale nepatřičné nebo ohyzdné. (Nevylučuji, že bych měl jako starousedlík jiný pohled na věc.)


Dopravní situace v centru nic moc: metro rychlé, ale trochu dražší a dost nacpané. Autobusy stojí v zácpách, aspoň ale mají kvalitně zpracovaný elektronický systém: na zastávkách nebo na mobilu se místo pravidelných odjezdů (které vám jsou při zpožděních způsobených zácpou k ničemu) prostě dozvíte, za kolik minut vám přijede nejbližší spoj. Jednoduché a účelné.

A mimochodem - kvalitních programů pro MHD je několik, protože dopravní data jsou otevřená. Vzniká tedy spousta aplikací a každý si může vybrat tu, která mu vyhovuje. Maličkost, která dokáže podstatně zpříjemnit život ve městě. Jsme trochu pozadu, že?


Systém půjčování kol funguje dobře, opět včetně online systému, který vám ukáže, kde jsou zrovna volná kola a stojany. Jen kol samotných je někdy málo (možná proto, že jsme se na ně zrovna vrhli my turisté, protože vyšlo sluníčko a každý se chce projet). Ulicemi se jezdit dá a doprava v centru je na kole tradičně rychlá.


Že se v Londýně člověk cítí příjemně, je jistě způsobené i tím, jak jsou Britové zdvořilí. Když vás prostě všude o všechno slušně prosí a děkují vám, cítíte se lépe, než když se na vás mračí.

Vždycky si v téhle souvislosti vzpomenu na fragment z povídky izraelského autora Ephraima Kishona:
My Izraelci bledneme závistí, pomyslíme-li na vybraně zdvořilé formy styku, které jsou v úřadech západní polokoule zcela běžné. V Izraeli typický telefonický rozhovor s typickou sekretářkou v typickém úřadě probíhá asi takto:"Je pan X v kanceláři?""Nebuďte směšný.""Kdy se vrátí?""Jak to mám vědět?""Převzala byste pro pana X vzkaz?""Nechte si své hloupé vtipy." (Položí sluchátko, aniž si poznamenala jedinou slabiku.)Naopak na velmi civilizovaném Západě, zejména v anglosaském světě, rozhovor probíhá takto:"Je pan X v kanceláři?""Obávám se, že v tomto okamžiku není přítomen, pane.""Kdy se vrátí?""Velice lituji pane, ale o tom vám nemohu poskytnout žádnou zcela spolehlivou informaci. Máme dnes pěkné počasí, že pane?""Ano, docela pěkné. Déšť se v posledních dnech rozhodně stal teplejším. Převzala byste pro pana X vzkaz?""S největším potěšením, pane."(Volající zvolna diktuje sdělení, obtížnější slova pečlivě hláskuje.)"Děkuji mnohokrát, pane. Na shledanou, pane." (Položí sluchátko, aniž si poznamenala jedinou slabiku.)
(E. Kishon: Inkognito v Praze, Konsultace 1990)

Co stojí za návštěvu:

  • Tate Modern, galerie přestavěná z původní elektrárny, skvělý příklad povedené rekonverze.
  • Science Museum, ve kterém můžete strávit celý den třeba velmi dobře zpracovanou historií parního stroje (nevěřil bych, jak složitý vývoj za sebou tenhle vynález moderní doby má).


Žádné komentáře: