15. 7. 2018

Španělsko 2018

Dlouho jsme na blog nic nenapsali, že? Příležitostí je málo a blogy jsou beznadějně pasé, takže tohle je dost možná poslední příspěvek - pěkně si ho važte!


Vrátili jsme se do Španělska na obyčejnou letní dovolenou. Oproti době před několika lety popularita Španělska a především Barcelony a okolí silně vzrostla, takže recepty typu vzít na cestu z letiště místní vlak a vyhnout se tak mačkání v autobusu cestovní agentury ztratily své kouzlo, protože v sezóně jsou vlaky zoufale přecpané. Turismus Katalánsku na jedné straně přináší velké peníze, na druhé straně jeho intenzita místním lidem stále víc komplikuje život. Tentokrát jsme k tomu přispěli i my. Ale Španělé jsou lidé přivětiví a berou to s nadhledem.


Moře i pláže s pískem a barevnými kamínky jsme si vrchovatě užili. Z písku se dobře stavělo a pestrá paleta kamínků a sem tam nějaká mušlička nám umožnily stavby příslušně ozdobit. Jen život byl krušný, posuďte sami: ráno vstávat, několikrát denně jíst a snažit se u toho moc neztloustnout, mazat se opalovacími krémy, ležet na pláži, koupat se v moři, večer zcela vysíleni usínat... a tak pořád dokola... tohle se nedá vydržet dlouho!


Taky proto jsme si udělali aspoň jeden výlet do Barcelony a podívali se do Sagrady Familie a Aquaria. Sagradu jsme viděli naposledy před devíti roky, kdy ještě nebyla dostavěná hlavní loď. Dnes už stavba tvoří kompaktní celek, byť zdaleka ještě ne hotový. Obrovský, rozhodně originální, s neobyčejnou atmosférou, poněkud pompézní a samozřejmě narvaný námi turisty. Z Gaudího je dnes prostě komerční artikl. (Říkali jsme si, jak by vypadal takový Vokolek, kdyby měl megalomanské sklony a spoustu peněz.)


A jeden pozdrav na závěr:


Pár fotek je na Zonerama.

31. 12. 2017

P. F. 2018


Našim vědcům se podařilo rozluštit tajnou depeši obsahující zprávu psanou tajným písmem. Obsah zprávy je zcela unikátní a díky nám si ho můžete v klidu vychutnat i vy.

9. 9. 2017

160 let trati Pardubice-Jaroměř

V rámci oslav 160 let trati Pardubice-Jaroměř přijela do Pardubic parní lokomotiva Ušatá.


Brzy ráno (7:20) jsme se s ní svezli do Hradce a pak jeli zpátky do Pardubic RegioPanterem. Ten mezi Opatovicemi a Stéblovou jel souběžnou jízdu s už historickým Pantografem (aka žabotlam).


Fotky zde.

7. 7. 2016

Návštěvníci

Na rodinné dovolené jsme oprášili Návštěvníky, český sci-fi seriál z roku 1983. Pár slov o něm.

Seriál pojednává o výpravě z budoucnosti, která se vrací do roku 1984 a snaží se tu najít vzorec umožňující přesouvání kontinentů. Jeho autorem má podle svých vzpomínek být pozdější laureát Nobelovy ceny Adam Bernau, kterému je v té době 11 roků. Návštěvníci se střetávají se zcela nepochopitelným světem, což je záminkou k mnoha komickým příhodám.

Budoucnost tu kupodivu není popisovaná jako komunistické nebe ale velice střízlivě jako společnost, která sice zaznamenala velký materiální pokrok, ale některé věci se nezměnily - především lidské vlastnosti (za vedoucího výpravy je přes objektivní námitky vybrán namyšlený akademik) nebo věčné potíže s technikou (rozbitý centrální počítač).

Seriál je ale značně neuctivý i k přítomnosti: největší génius nebyl v mládí učenlivé dítko poslušné svých rodičů a učitelů, ale nezvedený darebák, kterému je ve škole těsno; "velký učitel" je ve skutečnosti dědek žijící v chalupě s děravou střechou; a nakonec i vzpomínky velkého vědce jsou usvědčovány z překrucování skutečnosti... To všechno bourá tradiční pohled na autority, který by člověk od správného socialistického díla čekal.

Co musíte přežít:

První dva celkem nudné díly popisující budoucnost a přípravy expedice.

Exaltovanou a děsivě namalovanou Dádu Patrasovou: ve filmu je proto, aby jako křehká žena mohla v pravý okamžik zděšeně vyjeknout, rozněžnit se nebo odhalit své vnady. Ideální dvojici tvoří s Janem Hartlem, který rovněž předvádí své tradiční hysterické herectví. Berte oba jako parodickou dvojici.

Reálný socialismus, projevující se např. plnými regály obchodů (všude pomeranče, tehdy silně nedostatkové zboží). Na film z roku 83 jsou ale tyto projevy překvapivě decentní. I tak je zajímavé se po čase podívat, jak vypadala socialistická samoobsluha, byť by byla ukázkově naplněna zbožím; člověk si uvědomí, jak neskutečně jsme od té doby zbohatli.

Co dostanete:

Josefa Bláhu v životní roli akademika Richarda. Nesnesitelný morous sentimentálně se dojímající jen nad vzpomínkami Adama Bernaua, které má teď možnost vidět na vlastní oči. Ke všem ostatním členům výpravy má Richard postoj plný přezíravého despektu ("jak mohl centrální počítač vybrat právě vás, nechápu"). Bláha je tahounem příběhu i většiny komických scén. (Oblíbená scéna "jedeš bestie".)

Poživačného Josefa Dvořáka v roli technika Karase, který potají konzumuje místní pochoutky včetně alkoholu. Dvořáka jako herce jinak vystát nemůžu, tady mu ale role sedí dokonale.

Viktora Krále jako Adama Bernaua, "génia přelomu století", který je ve skutečnosti úplně obyčejným mladým spratkem, který chodí za školu a vyvádí kdejaké lotroviny.

Vlastimila Brodského jako dědu Drchlíka, pytláka a ošuntělého staříka, který rozhodně není prototypem člověka, za kterým bychom posílali své dítě.

Rázného Eugena Jegorova jako Adamova otce. Jiřího Císlera jako ukázkově úplatného hoteliera.

Hlášku "hlavně nenápadně!", která shrnuje všechnu marnou snahu návštěvníků splynout s okolím.

Amarouny, instantní stravu budoucnosti se skvělou animací Jana Švankmajera.

A nakonec potvrzení, že imaginace je silnější než filmové efekty a dobrý nápad je nade všechnu moderní techniku. Triky ukazující budoucnost zestárly a působí dnes archaicky. Největší efekt vyvolává to, že návštěvníci používají moderní techniku maskovanou za obyčejné předměty (deštníky, baterky, trojúhelník z auta jako vysílač, příruční kufřík jako likvidátor…). Decentní zvukové a obrazové efekty spojené s použitím těchto předmětů v jejich nové funkci spolehlivě vyburcují naši fantazii.

Další informace:

8. 5. 2016

Londýn 2015

Loni jsme se byli podívat v Londýně - kupodivu jsem v něm nikdy předtím nebyl. Londýn je z evropských měst poměrně drahý, v letních měsících se tam ale dá sehnat levné ubytování na studentských kolejích (třeba tady).

Takže pár nepříliš originálních postřehů z Londýna a několik tuctových fotek z kompaktu (inu, není nad zrcadlovku).


Aniž bychom propadli totálnímu nadšení, Londýn na nás zapůsobil jako příjemné město, kterému se vcelku daří skloubit staré s novým. Ve zvláštním kontrastu se tam na sebe často dívají naleštěná kancelářská budova a prastará katedrála. Nepřišlo nám to ale nepatřičné nebo ohyzdné. (Nevylučuji, že bych měl jako starousedlík jiný pohled na věc.)


Dopravní situace v centru nic moc: metro rychlé, ale trochu dražší a dost nacpané. Autobusy stojí v zácpách, aspoň ale mají kvalitně zpracovaný elektronický systém: na zastávkách nebo na mobilu se místo pravidelných odjezdů (které vám jsou při zpožděních způsobených zácpou k ničemu) prostě dozvíte, za kolik minut vám přijede nejbližší spoj. Jednoduché a účelné.

A mimochodem - kvalitních programů pro MHD je několik, protože dopravní data jsou otevřená. Vzniká tedy spousta aplikací a každý si může vybrat tu, která mu vyhovuje. Maličkost, která dokáže podstatně zpříjemnit život ve městě. Jsme trochu pozadu, že?


Systém půjčování kol funguje dobře, opět včetně online systému, který vám ukáže, kde jsou zrovna volná kola a stojany. Jen kol samotných je někdy málo (možná proto, že jsme se na ně zrovna vrhli my turisté, protože vyšlo sluníčko a každý se chce projet). Ulicemi se jezdit dá a doprava v centru je na kole tradičně rychlá.


Že se v Londýně člověk cítí příjemně, je jistě způsobené i tím, jak jsou Britové zdvořilí. Když vás prostě všude o všechno slušně prosí a děkují vám, cítíte se lépe, než když se na vás mračí.

Vždycky si v téhle souvislosti vzpomenu na fragment z povídky izraelského autora Ephraima Kishona:
My Izraelci bledneme závistí, pomyslíme-li na vybraně zdvořilé formy styku, které jsou v úřadech západní polokoule zcela běžné. V Izraeli typický telefonický rozhovor s typickou sekretářkou v typickém úřadě probíhá asi takto:"Je pan X v kanceláři?""Nebuďte směšný.""Kdy se vrátí?""Jak to mám vědět?""Převzala byste pro pana X vzkaz?""Nechte si své hloupé vtipy." (Položí sluchátko, aniž si poznamenala jedinou slabiku.)Naopak na velmi civilizovaném Západě, zejména v anglosaském světě, rozhovor probíhá takto:"Je pan X v kanceláři?""Obávám se, že v tomto okamžiku není přítomen, pane.""Kdy se vrátí?""Velice lituji pane, ale o tom vám nemohu poskytnout žádnou zcela spolehlivou informaci. Máme dnes pěkné počasí, že pane?""Ano, docela pěkné. Déšť se v posledních dnech rozhodně stal teplejším. Převzala byste pro pana X vzkaz?""S největším potěšením, pane."(Volající zvolna diktuje sdělení, obtížnější slova pečlivě hláskuje.)"Děkuji mnohokrát, pane. Na shledanou, pane." (Položí sluchátko, aniž si poznamenala jedinou slabiku.)
(E. Kishon: Inkognito v Praze, Konsultace 1990)

Co stojí za návštěvu:

  • Tate Modern, galerie přestavěná z původní elektrárny, skvělý příklad povedené rekonverze.
  • Science Museum, ve kterém můžete strávit celý den třeba velmi dobře zpracovanou historií parního stroje (nevěřil bych, jak složitý vývoj za sebou tenhle vynález moderní doby má).


Ještěd a spol.

Níže předkládáme pár střípků z naší jarní dovolené. Třeba to pro vás budou užitečné tipy na výlet.

Plácli jsme se přes kapsu a zaplatili si ubytování na Ještědu (architekt Karel Hubáček, 60. léta). Protože economy byla vyprodaná, vzali jsme zavděk "Retro" pokojem - trochu dražší, ale komfortní. Ještěd je krásná stavba a je příjemné pořádně si ji užít. Víc v pořadu Adama Gebriana.



Počasí nás při příjezdu potrápilo (mlha, vítr, zima), ale je vlastně docela dobré vidět Ještěd v tomhle nečase; člověk o to víc ocení detaily stavby a to, jakým podmínkám musí odolávat. A druhý den se udělalo krásně, takže jsme si užili i krásný rozhled do kraje. Shrnuto: ubytování výborné, restaurace vaří dobře, servis bezchybný.



IQ park v Liberci - čtyři patra expozic z různých vědeckých oborů. Všechno si člověk může osahat. Pro děti i dospělé parádní a chytrá zábava na celý den - a stejně nestihnete zdaleka všechno.


Řecká taverna Masa Buka v Liberci - výborně jsme se najedli (a to nejsem nějaký fanoušek řecké kuchyně), servis perfektní.

Bozkovské dolomitové jeskyně - průvodce nás sice oblažil nezbytnými vtípky pro plebs (otisk pirátova zadku v jedné stěně apod.), ale jinak to bylo dobré. Jeskyně samotné jsou krásné.


Muzeum obnovitelných zdrojů energie ve Velkých Hamrech - příjemné překvapení. Funkční vodní elektrárna z roku 1907 zastrčená za opuštěnou budovou přádelny ukrývá malou expozici na téma obnovitelných zdrojů. Pán, který nás tam uvítal, byl evidentní nadšenec a takové lidi je vždycky příjemné potkat. Až pojedete okolo, zastavte se tam.


Rozhledna Maják Járy Cimrmana v Příchovicích (architekt Martin Rajniš, mj. rozhledna Bára poblíž Chrudimi). Krásná stavba, dole malé muzeum. O majáku také jeden z pořadů Adama Gebriana.


Rozhledna je součástí areálu U Čápa, který byl nedávno pěkně zrekonstruován... až na příšerného umělého čápa na komíně (kreativita majitelů?). Stavili jsme se na jídlo, bohužel servis byl tak bídný, že naše úvahy o případném ubytování v penzionu vzaly rychle za své.

A na konec zřícenina hradu Kumburk nedaleko Nové Paky - byli jsme překvapeni krásným rozhledem do krajiny.


Na závěr musím přiznat, že hory jsou fajn... ale my suchozemské krysy... chci říct my z placaté pardubické nížiny... nejsme na takové prostředí stavěni. Takže - bylo to fajn, ale doma je doma!

Fotky zde.

(Aktualizace: upravil jsem chybný odkaz na fotky.)

6. 2. 2016

Přírodní park Červeňák

Všichni Pardubáci teď pozor! Po odchodu armády z areálu vojenského prostoru kolem Chrudimky se otevírá možnost využít tohle jedinečné území pro vznik odpočinkové zóny.

Iniciativa Přírodní park Červeňák, nazvaná podle železného mostu uprostřed území, má za cíl vznik takové zóny, dřív než město postaví skrz území silnici nebo v něm vyrostou supermarkety či sklady.

Co můžete udělat vy?

  • přečtěte si o tomto území, jeho historii a o tom, čím je unikátní
  • podepište petici
  • řekněte o tom dalším lidem
  • promluvte o tom s politiky a radními

Po zkušenostech s neslavným koncem Mlýnů je jasné, že na město je potřeba neustále tlačit a o tématu mluvit.

www.ppcervenak.cz